9. 09. 2016 15:24:21
Cesta po D1 – tankodromu, Dunaj, tancující lidé v centru města, odpudivé cigarety a koupelna ve skříni. To byla cesta na jih Evropy autem a zástavka v Budapešti.
Nerada lítám, ráda cestuju autem a chtěla jsem si na svoje milovaný místečko na jihu Evropy dojet sama a být tam jak dlouho chci, bez asistence všetečných cestovních kanceláří a hlučných českých sousedů vedle na balkonku. Tak jsme se konečně dopracovali k odjezdu na dlouho plánovanou cestu. Cílem pro nás velkolepého roadtripu byla 2tisíce kilometrů vzdálená řecká Lefkáda. A protože já nikdy nemůžu mít nic ,,jen tak“, musela jsem souhlasit, že na cestě tam, se porozhlídnem i v několika dalších zemích. Součástí naší posádky byly i dvě odvážné cestovatelky – Rozárka (necelé 3 roky) a Jordanka (necelých 8 let). Zastávky na takto dlouhé cestě byly tedy vyloženě nutností.
První a velmi dobrou volbou byla Budapešť
Dětem jsme hned na D1 pustili v autě pohádky, a přestože byl tankodrom plný nehod, omezení a překážejících individuí, která si za celou svoji řidičskou karieru nestačila všimnout, že taky existuje pravý pruh, cesta ubíhala rychle. Za chvíli jsme byli v Brně, kde jsme šli ještě rychle čenžnout peníze, protože my nikdy nic nenecháváme na poslední chvíli :D.
V Brně jsme dlouho nepobyli, v rádiu zrovna říkali, že v Jihomoravském kraji řádí žloutenka. Jako správná psychopatická matka, jsem okamžitě vydesinfikovala děti, místo plánovaného oběda v místní restauraci jsem jim narvala doma připravenou svačinu a jelo se dál.
,,Kouzlo“ Bookingu
V Budapešti jsme byli v cca 17 hodin. Rychle jsme našli penzion. Dle popisu na Booking.com, obří pokoj s vlastní koupelnou, balkonem a výhledem na město. Na ten výhled jsem se hrozně těšila, říkala jsem si, že až děti usnou, půjdu na balkón a budu dlouho nasávat tu noční atmosféru ,,Paříže východu“.
😀 tak ne, ono to bylo v suterénu. Postel celkem šla, jenom jsem furt nechápala tu obří skříň, pokoj byl situován pro dva lidi + max, 1 přistýlka). Pak jsem šla najít tu koupelničku. Ubytování bylo v asi 100 let starém obrovském domě, ve kterém bylo cca 30 bytů. Všude byly nějaký dveře, jedny i u nás v pokoji. Byly zamčené, za což pánbůh zaplať, neboť za nimi byl zřejmě další pokoj. Koupelničku jsem nakonec našla hned vedle na chodbičce. Sprcha+ umyvadlo + WC. Jen to mělo jeden háček, ta koupelna byla společná ještě s lidmi ve vedlejším pokoji. Naštěstí to nikdo nepřehnal se segedínem a tak jsme se všichni pohodově vystřídali.
Nakonec se Bookingu krom chybějícího balkónu s výhledem, nedalo nic vytknout. Když děti hrály schovku, odhalily totiž umyvadlo se zrcadlem ve skříni (- tedy koupelnu), pak televizi (- tedy obývák) a nakonec i varnou konvici, nádobí a lednici. To vše ve skříni – prostě skrytý budapešťský luxus :D.
No a Budapešť opravdu ušla
Krásné město, dost podobné Praze – Paříží bych ho rozhodně neurážela, v Budapešti je o něco bezpečnější, levnější a přátelštější atmosféra.
Bydleli jsme přímo v centru, u lázní Gellert. Všude to bylo kousek, tak jsme šli intuitivně a bez mapky, jen tak. Přilákal nás jednoznačně zelený železný most, Most Svobody (Szabadság híd).
Na mostě jsou sice koleje, místo na tramvaj si ale dejte pozor raději na všudypřítomné selfie tyče a rozjařené, tancující, zpívající nebo i cvičící nadšence, kteří se povalují po celé jeho délce.
Na mostě sedělo mnoho dívek a sedělo se jim evidentně dobře.
Děti už měly hlad, místnímu rádiu jsem nerozuměla a tak jsme pospíchali do nejbližší restaurace na večeři…
Restaurace byla příjemná
V Maďarsku už jsou světový, takovéhle pokouřeníčko naleznete v tamních obchodech
Druhý den jsme měli čas projít si celou Budapešť. Přes Sochu Svobody, kolem nově rekonstruované a nádherné budovy – „Várkert Bazár, kde zrovna probíhá výstava Zrození nového světa, dál jsme šli podél Dunaje, kde řeku lemují tramvajové koleje a ty tramvajové koleje lemují lavičky, lavičky, lavičky, nekonečné lavičky! Ty lavičky se mi ale strašně líbily, „přitom taková blbost“ :))) …. Pak jsme přešli Řetězový most, který se na můj vkus až moc houpal, vrzal a evidentně potřeboval rekonstrukci, takže jsem přidala do kroku, s tím, že si ho užiju příště :D. A zase přišel dětský hlad a hlavně únava „mamí mě bolej nohýýý“, „mě takýýýýý“- ozvalo se od té mladší, která se vezla v kočárku :D. „Cožééé? Já si chci ještě projít zbytek města, je tady toho tolik! Mamííííííííííí“, volám taky.
Babička daleko a děti nekompromisní, řešení se ale našlo!
Vyhlídku na nejkrásnější kousky Budapeště nám nakonec poskytla loď. Plavba po Dunaji trvala hodinu a půl, za tu dobu jsme se všichni najedli a zároveň mohli pozorovat krásy Budapeště, všichni byli spokojení. Navíc celá atrakce ani nebyla moc drahá, plavba pro čtyřčlennou rodinu s jídlem a pitím (ale opravdu luxusním), stála v přepočtu asi 2000 korun.
Pak ještě procházka zpět do našeho skříňového luxusu a ráno rychle vypadnout ať jsme včas v Rumunsku . Ne, že by se nám v Budapěšti nelíbilo, ale Maďar, který vlastnil „skříňovou koupelnu“ byl trošku horká hlava, moc neuměl anglicky a vždycky, když nerozuměl, tak se strašně naštval. Třeba když jsem se ho ptala, kde je centrum, tak mi trošku vynadal, že to je hned tady, když jsme se ubytovali nad Gellertovkama, tak bysme jako mohli vědět, že to je „hundrt mýtrs“ k Szabadság-szobor. A úplně nejvíc ho naštvalo, když jsem se zeptala, kde můžeme zaparkovat. Asi si myslel, že chceme nechat naše auto přes noc u něj v kuchyni. Jó přátelští Maďaři 🙂
Autor: Jordanka Jirásková | pátek 9.9.2016 15:24
Zdroj: https://jordankajiraskova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=550738
