31. 05. 2016 11:23:24
Do očí bijící vykonstruovaný norský proces s českými úřady stále nehýbe. Mezitím na paní ministryni Marksovou, osobu kompetentní jednat, praská jeden průšvih za druhým…
Ta komedie se ani nedá nazvat soudem, podle všech informací to zatím vypadá, že si Evu Michalákovou minulý týden k soudu pozvali, jen aby z ní „vytřískali“ pasy a pěstouni pak s dětmi mohli spokojeně jezdit na zahraniční dovolenou. Nyní se bude čekat na výsledek cca 4 týdny. Ať bude jakýkoliv, je to asi steně jedno, neboť úřad Barnevernet nerespektuje ani soudy. Před několika měsíci totiž padl verdikt u „slovenské kauzy“ roční holčičky odebrané neslyšící norské matce a slovenskému otci, holčička měla být dle soudu vrácena zpět do rodiny. Uplynulo několik měsíců a malá Maxine (1) je stále v pěstounské péči….
A jak zachází norské uřady s Evou Michalákovou?
Toto je realita, to není tragikomický filmový scénář.
– přestože návrh (žalobu) podala Eva M., jako první měl u soudu(úvodní) řeč Barnevernet
– pěstouni se otevřeně před soudem radili s pracovníky Barnevernetu
– policistka, která v minulých řízeních několikrát potvrdila, že se obvinění neprokázala, nyní řekla, že měli případ více prošetřit a ač jí podobná hodnocení nepřísluší, vyjádřila se také, že chlapci už si po takové době u pěstounů zvykli a měli by tam proto zůstat (čistě náhodou je v daném obvodu jeden z jejích nadřízených pěstoun staršího Denise)
– protistrany měly u soudu mnohem více prostoru na výpovědi as proslovy, Eva Michaláková byla neustále zastavována a odmítána
– poslední dva roky Barnevernet vytrvale zabraňuje pod různými záminkami setkání staršího Denise s matkou
– s mladším synem Davidem se viděla Eva Michaláková naposledy loni v srpnu za přísného policejního dohledu
– o schůzky vytrvale žádají i další členové rodiny (babička, dědeček, teta…) vždy jsou zamítnuty nebo bez odpovědi
– dárky, které Eva Michaláková posílá svým dětem, se z pošty vrací
– hlavním důvodem odebrání dětí (a také podezřelým, ze zneužívání) byl otec, Josef Michalák, ten má ale rodičovská práva ponechána, zatímco Evě Michalákové je sebrali a to za medializaci kauzy
Ministryně Marksová stojí ale stále proti Evě Michalákové a podporuje lživé články, které o ní vychází v médiích.
„V souvislosti s (ne)aktivitami paní ministryně v případě chlapců Michalákových, se totiž také ukazuje její napojenost na norské fondy. V seznamu dotačních programů totiž nalezneme mnoho zajímavých informací.
Začněme už zmiňovanou neziskovkou proFem, ta získala na své 3 programy z norských fondů 7 281 679 Kč.
3620022
Pomoc a podpora obětí genderově podmíněného násilí
1 997 679 Kč
159
AdvoCats for Women – právem proti násilí ženách
2 586 000 Kč
591
Ekonomické dopady domácího násilí v oblasti zdravotnictví
2 698 000 Kč
7 281 679 Kč
ProFem sídlí v Praze na adrese Plzeňská 846/66, na této adrese je ale mnohem více „holek z džendru“ – jsou tu totiž ještě další 3 neziskovky a jejich celkový zisk z dotací je 27 211 105 Kč
Zdroj: http://fialovajitka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=524430
Stejnětak je stále nečinný i Zdeněk Kapitán z UMPOD
Ten cca před rokem v pořadu Události komentáře na České televizi prohlásil, že Česká republika nemá dostatek důkazů, aby mohla považovat norský systém za selhávající. Zeptala jsem se proto:
„Vážený pane Kapitane,
mam pouze jeden dotaz.
Pouštěla jsem si zaznám z debaty z České televize, Vy tam říkáte, že Česká republika nemá dostatek důkazu k tomu, aby mohla považovat norský systém za selhávající. Jaké důkazy by to měly být a ke komu by se měly dostat, aby pak mohl být norský systém prohlášen na selhávající?
Dělala jsem rozhovory s rodiči, kterým barnevernet také neoprávněně odebral děti. Jsou například z Norska, Švédska, Litvy, Turecka, Iráku, Slovenska, Dánska, Brazílie a dalšíh zemí, všichni ti lide dávaji k dispozici výpovědi a dokumenty, které by jako takový důkaz mohly posloužit. Co si o tom myslíte?“
Odpověd Z. Kapitána:
Vážená paní redaktorko,
děkuji Vám za e-mail. Omlouvám se, že jsem nezvedl Váš telefonát, nemohl jsem, chtěla jste pravděpodobně připomenout odpověď na svůj e-mail.
Pokud má být hodnocen nějaký systém, měl by být hodnocen systémově a hlavně seriózními metody. Měly by se tedy NAPŘÍKLAD analyzovat všechny případy intervence Barnevernetu, podíl případů odebrání na všech případech zásahu Barnevernetu, případy by měly by být hodnoceny z hlediska kvality práce s rodinou, skladby rodin, z nichž je odebíráno tak, aby mohly být dostatečně hluboce analyzovány příčiny, dále by měla být zhodnocena role soudního přezkumu, míra návratu do rodin, délka pobytu mimo rodinu, aktivita biologické rodiny atd. atd.
Hlavní pravidlo pro seriózní hodnocení jakéhokoliv systému je, aby byl hodnocen na základě reprezentativního vzorku. V Norsku je mimo rodinu ročně umístěno (řekněme, že odebráno) cca 24000 dětí. Jaký poměr tedy tvoří Ti, s nimiž jste mluvila? Jsou zahrnuti i Ti, kterým byly děti vráceny? Pracujete také s tím, že osoby, které se cítí dotčeny postupem norských orgánů, se přirozeně a pochopitelně vyjadřují tendenčně a jejich názor (třebas i oprávněně kritický) je třeba objektivizovat?
Zodpovězení těchto otázek je podstatné pro to, aby mohlo být hodnocení jakéhokoliv systému relevantní.
Jen pro Vaši informaci. Jedním z objektivních (nikoliv však řádně analyzovaným faktem) je, že počet dětí v ústavní výchově na úkor pěstounské péče v ČR klesá, kdežto v Norsku stoupá. Která z cest je dobře? Preference pěstounské péče, nebo institucionální výchovy? Každá z těch forem má své místo a je třeba hledat rozumnou proporci. V Norsku i ČR.
Norský systém si netroufnu hodnotit. Myslím, že k tomuto hodnocení se uchýlilo Parlamentní shromáždění Rady Evropy a že je to rovněž téma pro ženevský Výbor pro práva dítěte zřizovaný podle Úmluvy OSN o právech dítěte.
Odpoveď je obsáhlá, ale prakticky o ničem. Nejde o statistiky počtu odebraných dětí, ale hlavně o to že obsahem těchto dokumentací jsou malicherné důvody odebrání dětí jako například: nízký věk matky (20let), kojení 18ti měsíčního dítěte, muslimské náboženství, návštěva psychologa a další.
Pan Kapitán už ale na další dotaz neodpověděl.
Navíc Norsko už v uplynulých měsících několikrát uznalo chyby v systému ochrany dětí a tyto chyby „prošetřuje“, upravuje zákony a problematiku otevírá i norská ministryně pro děti a rovnost Solveig Horne. O tom české MZV a MPSV stále mlčí.
Autor: Jordanka Jirásková | úterý 31.5.2016 11:23
Zdroj: https://jordankajiraskova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=524977
